Plzeň Juristic

středa 29. června 2011, svátek má Petr a Pavel, zítra Šárka

Reakce, aneb Mein Kampf gegen Mein Kampf!!!

Poprvé v historii České republiky vyšel nákladem šesti tisíc kusů Hitlerův Mein Kampf. Desítky knihkupců a řady dalších považují jeho prodej za morálně (a snad i právně?) obhajitelný. Tento příspěvek reaguje na níže uvedený článek s názvem *Mein Kampf ano či ne?*, dále pak popisuje vlastní argumenty proč bránit šíření tohoto *díla*.

Poprvé v historii České republiky vyšel nákladem šesti tisíc kusů Hitlerův Mein Kampf (dále jen MK). Desítky knihkupců a řady dalších považují jeho prodej za morálně (a snad i právně?) obhajitelný. Nelze se tedy divit, že další dotisk je již připravován.

Výše uvedená fakta musí -alespoň u každého přemýšlivého člověka- vyvolávat celou řadu otázek, a u některých dalších -těch činorodějších- snad i nějaký ten článek.

Na jiném místě tohoto serveru, se jeden takový nachází. Jde o článek s názvem "Mein Kampf ano či ne?", jehož autorka se -dle mého soudu až v příliš obecné rovině- zamýšlí nad vhodností vydání, resp. vydávání této a jí obdobné literatury.

Ve snaze nedopustit se zde -mnou tolik nenáviděného- novinářského hyenismu se zde pokusím nevytrhávat věty z kontextu, a nastínit jistá úskalí a sporné či chybějící body v autorčině argumentaci. Tam, kde to půjde, se nebudu tento článek věnovat právním aspektům výše uvedeného jednání, ale pouze -obdobně jako autorka- vhodnosti masové publikace této a jí podobné literatury (právní postih tohoto jednání ostatně popisuje jiný můj článek).

Autorčin článek navozuje dojem, že masová publikace tohoto díla je vhodná, a to zejména ze dvou důvodu.

První důvod představuje podnícení polemiky o vhodnosti vydávání literatury tohoto druhu, ve smyslu argumentu "...máme-li proti něčemu bojovat, musíme přeci vědět, oč jde.". S tím samozřejmě nezbývá než souhlasit. Autorka však dále -dle mého soudu poněkud kontradiktorně-tvrdí, že "...nejde přeci jen o to, zda je dílo uvedeno předmluvou či komentářem významných vědeckých kapacit ve svém oboru, protože chce-li je někdo zneužít, tak jako tak to udělá.". To však pravda není, alespoň ne zcela. V mnoha případech je právě předmluva či komentář na díle to nejpodstatnější, alespoň co se celkového (a to nejen historického) kontextu týče. Vždyť jak lze jinak pochopit toto dílo (a tedy znát, resp. vědět, oč jde a pak proti němu bojovat), aniž by člověk znal souvislosti. A co jiného zaručuje, případně motivuje k takové znalosti lépe než právě komentář či předmluva?

Dalším důvodem pro masovou publikaci tohoto díla se zdá být -jak alespoň autorka uvádí- ".možnost se s dílem seznámit a utvořit si svůj vlastní názor.". Tady s autorkou opět souhlasím, opět ale jen částečně. Nedomnívám se totiž, že právě předmluva či komentář něčemu takovému nebrání. A pokud ano, tak případné riziko bude bezvýznamné ve vztahu k hodnotám, které tím získáme. V mnoha směrech se odvážím i tvrdit, že právě předmluva či komentář poskytují pro naprostou většinu populace větší možnost se s dílem seznámit a utvořit si vlastní názor.

Závěrem si však přesto jednu větu z kontextu vytrhnout dovolím. Autorka tvrdí, že při podrobném přečtení MK zjistíte, že toto tolik diskutované dílo je ".veskrze nezáživné a mdlé, dnešnímu čtenáři nic neříkající.". Zde však tvrdím opak. Po přečtení nekomentovaného MK musím říci, že jej považuji za velmi nebezpečný. Dokážu si představit desítky lidi, kteří si MK koupí a najednou začnou (překvapivě?) hlásat, jak je to vlastně skvěla kniha a ideologie. Těžko však argumentovat vlastními pocity. Jedinou oporu, dokazující onu nebezpečnost lze spatřovat v nedávné minulosti, která více než cokoliv jiného dokládá zneužitelnost podobných myšlenek, resp. liberálního přístupu k publikaci těchto myšlenek. Autorka sice hovoří o dnešním čtenáři,(a ani v tom s ní nelze souhlasit - Skinheads, apod.) ale co čtenář budoucí, víme jak na tom bude on?

Závěrem malé zamyšlení nad argumenty, které autorce v článku bohužel chyběly.

Celý spor vidím v poněkud jiné rovině než autorka výše zmiňovaného článku. Argumenty obou stran (tedy jak zastánců, tak i odpůrců takové publikace) jsou sice opačné, leč velmi podobné. Dle mého soudu jde v tomto sporu především o hranice SVOBODY SLOVA, resp. práva na informace.

Zastánci vydávání takovýchto děl se dle mého soudu povětšinou naprosto neztotožňují s obsahem těchto knih (podobně jako autorka výše citovaného článku), ale pouze odmítají zakazování publikace jakýchkoliv knih. Tito lidé tedy staví ideály demokracie a svobody nad samotnou represi. Tvrdí, že případné riziko bude nepatrné (či snad to bude i vhodné) ve vztahu k hodnotám, které získáme. Poukazují tedy na to, že svobodu slova, by měla být hodnotou absolutní. Takový postoj chápu a plně jej respektuji. Přesto se však pokusím oponovat.

Nechci argumentovat tím, že s takovýmto postupem bychom byli -alespoň ve světovém měřítku- opravdu více než výjimeční. Přesto se ale nemohu ubránit nepříliš pěknému pocitu, že země jako Bavorsko, kde Hitlerova ideologie slavila kdysi úspěch, nyní musí intervenovat proti vydávání této knihy u nás. To pochopitelně není ale argument.

Svoboda slova, resp. práva na informace nepochybně představuje velmi důležitou hodnotu v naší společnosti. Nejde však o hodnotu jedinou. V mnoha případech by nemělo být problém si představit, jak právě proti této hodnotě stojí celá řada jiných zájmů (a také svobod) druhých. Pokud by svoboda slova představovala hodnotu absolutní, tak by zcela jistě protínala hodnoty jiné a to nikoli neméně důležité. Jako příklad bych zde demonstroval velmi úzkou hranici mezi svobodou slova a právem na soukromí, právem na ochranu informací určitého druhu či ochrany menšin, apod.

V myslích lidí, kteří otevřeně podporují vydání Mein Kampfu nevidím podporu nacismu -jak ostatně bylo výše uvedeno-, ale spíše nedostatek obezřetnosti ve vztahu k této a jim podobným ideologiím. Tito lidé se zřejmě domnívají, že represí šíření těchto ideologií v knižní podobě ztrácíme na svých demokratických ideálech a svobodách. Tito lidé zapomínají na to, že terčem těchto ideologií je právě potlačování těchto demokratických ideálů a tradic. Je smutné, že tito demokraté nejsou schopni takovému ohrožení demokracie tváří v tvář říci jasné ne.

Domnívám se, že propagace fašismu a nacismu by se tedy měla sankcionovat (podobně jako šíření drog mezi mládeží), protože jinak existuje (možná malá?) možnost že začnou množit zdvižené paže a půjde to tak dál, že se opět nepodaří zastavit takové "lidi" jako byl právě autor MK. Kolik lidských životů to bude stát, si raději ani nechci překvapit. Že by daň za absolutní svobodu/y?

Často při takovýchto diskusích slýchám argumenty, že MK je vlastně to samé, jako bible nebo korán. To samozřejmě není pravda. Rozdíl spočívá v jádru vůdčích myšlenek těchto ideologií, a ty nejsou v jádru dobré. Zneužít lze samozřejmě všechno. Nesuďme tedy pouze podle následků, ale především podle toho, zda ideologie "zlo" již zahrnuje, či nikoliv.

Publikaci MK v takovémto rozsahu, chápu tedy jako šíření fašistické ideologie, ať již v pozadí byly jakékoliv motivy. (To, zda opravdu šlo o trestný čin, je předmětem jiného článku, jehož obsah vám tímto vřele doporučuji. To ostatně posoudí orgány činné v trestním řízení.). Historie nám navíc dává více než jasné poučení, že takové -a jim podobné- ideologie se opravdu nevyplácí přehlížet.




Ján Matejka




vložil : Ján Matejka, do rubriky: Juristic - kultura v Plzni
Počet zobrazení 4248. (Sessions 3907)
publikováno: 10.4.2000
poslední zmìna: 20.4.2000

Pøípadné související informace - èlánky:

Hodnocení:

Zatím hlasovalo: 154 čtenářů, průměrná známka je: 2.56
Oznámkujte:
  
  jméno:      e-mail:

Názor ze dne 21.5.2001 8:54  Autor příspěvku:  JUDr. Milan Duda      

Knihu vlastním a stále se ji snažím dočíst. Je to velmi těžké. Místy se mi z toho dělá doslova fysicky špatně. Nicméně oceňuji upřímnost pana Hitlera: pozdější vývoj Německa a pak i světa se skutečně pokusil ovlivnit přesně tak, jak to předem v této knize hlásal. Tím ovšem utrpěl trhlinu i můj dosavadní názor na nepřijatelnost principu kolektivní viny - ne že aktéři jen plnili rozkazy, ale protože tuto knihu četli, věděli předem, jaké rozkazy přijdou. Přesto NSDAP volili. V každém případě ale nedoporučuji knihu zakazovat, naopak bych z ní udělal povinnou literaturu (a bude po sympatisantech). Každý vysokoškolách by měl číst jak Lenina, tak i Hitlera a Kadáfího. S informacemi o AIDS a chřipce apod. se také každý seznamuje; děti učíme mýt si ruce před jídlem už od mala.

Názor ze dne 3.10.2000 21:45  Autor příspěvku:  Martin Skalický      

Článek dost přesně vystihl o co jde. Svoboda projevu versus ochrana před nakažlivým jedem. Sám mám Mein Kampf v knihovně, a to nejen ten poslední ale i předchozí Hájkovo komentované vydání. Rozhodně to není tak nudné dílko, jak se leckomu může zdát. Naopak bych řekl, že některé pasáže jsou velmi čtivé - ... a leckomu zůstanou v paměti. Je fakt, že cenzura (resp. zákaz) dílo svým způsobem propaguje. Na druhou stranu, pokud stát připustí volnou distribuci Mein Kampfu těžko může stíhat za § 198 a § 198a tr. zákona neonacisty nebo "jen" skinheady. Jejich výkřiky: "Bílé Čechy!" jsou jen slabý odvar proti MK a pokud budou volat vyvolávat antisemitská nebo jinak rasistická hesla, mohou se bránit tím, že vlastně jen citují z povolené a běžně dostupné knihy! Existuje zde zásadní konflikt mezi svobodou projevu a právem na ochranu před jedem. Domnívám se, že v rámci našeho právního řádu a naší právní kultury bude toto pnutí trvalé. Stejný spor je možné vést o vydání spisů Stalinových, Trockého nebo Maa. Jistým řešením by byl americký přístup, kdy jinak legální projev názoru je zakázán, pokud vyvolává následné porušení zákona. To znamená, že trestný není přímo projev sám, ale až následná protiprávní akce. Tak je možné, aby v USA byla formálně legální propagace kdejaké pitomosti a na druhou stranu existovala možnost zákroku vpřípadě potřeby. To už jsem ale v jiné právní kultuře....


Zobrazit všechny reakce.