Plzeň Juristic

středa 29. června 2011, svátek má Petr a Pavel, zítra Šárka

Několik poznámek k právní kvalifikaci vydání Hitlerova Mein Kampf

Stručné shrnutí problematiky vydání, resp. vydávání Mein Kampf a jiných podobných děl v kontextu našeho práva.


Poprvé v historii České republiky vyšel nákladem šesti tisíc kusů Hitlerův Mein Kampf (dále jen MK). Další dotisk je připravován. Desítky knihkupců a řady dalších považují jeho prodej za morálně obhajitelný.(o této otázce ale pojednává jiný můj článek). Jé ale publikace MK obhajitelná právně? Jak toto jednání právně kvalifikovat? Kde jsou hranice svobody projevu, resp. práva na informace? Na tyto a jim podobné otázky se v následujících několika málo řádcích pokusím nalézt odpověď.

Článek 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) zaručuje svobodu projevu a právo na informace. Svoboda projevu je zde chápána jako právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem, nebo jiným způsobem. Obsahem práva na informace se zde rozumí možnost svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje bez ohledu na hranice státu. Lze ale takto vyhraněná práva/svobody vůbec omezit? Ano lze, tentýž článek co tuto svobodu zaručuje (čl. 17 LZP) zároveň také připouští jistou, zákonem stanovenou možnost ji omezit (jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti). Dobrá, svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace tedy omezit lze, a to zákonem. Takovou normou je v našem případě zákon č.140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ), resp. ustanovení § 260 tohoto zákona.

Článek 17 Listiny zároveň také stanoví, že cenzura je nepřípustná. Ústavní zákaz cenzury je přímo platnou normou jak pro zákonodárce, tak i pro fyzické a právnické osoby a Listina -na rozdíl od svobody projevu a práva na informace- v tomto případě nedovoluje žádné výjimky.

Pokud bychom tedy chtěli zamezit šíření určitých informací nelze tak učinit formou cenzury, ale pouze represí, resp. sankcionováním jednání takového druhu.

Co tedy bude zajímat orgány činné v trestním řízení?

Skutková podstata trestného činu Podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů (§ 260 TZ) vymezuje několik pojmových znaků.

Z našeho pohledu považuji za nejdůležitější jediný, tj. aktivní jednání v podobě podpory nebo propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů. K naplnění pojmu *podpora* se -alespoň s ohledem na ustálenou judikaturu- vyžaduje konkrétní pomoc hnutí, založenému právě na výše uvedené ideologii. Naplnění pojmu *propagace* se vyžaduje opět aktivní doporučování a nabízení takovéto ideologie. To vše samozřejmě s cílem ideologii šířit.

Forma zavinění v § 260 TZ uvedena není. K trestnosti činu je tedy třeba úmyslného zavinění (§ 3 odst. 3 TZ). Pochybuji však, že by bylo reálné dokazovat úmysl přímý, tedy to, že pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. V tomto případě lze hovořit spíše o úmyslu nepřímém, tedy a jednání, kdy pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že jej způsobil, byl s tím srozuměn. Právě dokazování bude ostatně jedním z největších úskalí. Řekněme si proč.

Nejprve jde o to, že závěr ohledně zavinění pachatele (jde o závěr právní) musí logicky vyplynout z výsledků dokazování, a v tomto smyslu musí být také prokázán. Pokud se osoba odpovědná za výše uvedenou publikaci bude jednoduše hájit tím, že o způsobeném následku nevěděla, bude třeba dokázat opak, což bývá velmi složité. Jestliže například bude tvrdit, že MK byl vydán čistě pro studijní účely, lze snad s úspěchem oponovat. Vždyť studijní materiály se obvykle nevydávají v luxusní vazbě zobrazující říšskou orlici, která nad hlavou svírá svastiku. To opravdu spíše připomíná relikvii, a tedy svědčí spíše o jiném záměru vydavatele. To však pochopitelně nestačí. Rozhodnou roli pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě bude nepochybně hrát i minulost a duševní (psychický) poměry jednajícího. Pokud však bude tvrdit, že ji tento následek byl lhostejný je situace -tentokrát však jinak- ještě složitější. V právní literatuře se názory na tuto problematiku různí, avšak převládá mínění, že skutečný vztah lhostejnosti k následku nestačí k naplnění přímého úmyslu, resp. jeho volní složky. Soudy v takových případech na podkladě výpovědi pachatele zpravidla dovozují jeho "srozumění" s následkem, a tedy úmysl nepřímý.



Ján Matejka




vložil : Ján Matejka, do rubriky: Juristic - kultura v Plzni
Počet zobrazení 4532. (Sessions 4231)
publikováno: 19.4.2000
poslední zmìna: 20.4.2000

Pøípadné související informace - èlánky:

Hodnocení:

Zatím hlasovalo: 151 čtenářů, průměrná známka je: 2.62
Oznámkujte:
  
  jméno:      e-mail:

Názor ze dne 25.7.2004 20:26  Autor příspěvku:  larson      

Souhlasim s tim
Názor ze dne 9.7.2001 22:48  Autor příspěvku:  Martin Černý      

Domnívám se, že Váš článek je velice dobře zpracovaný, a co se týče Vašeho objasnění situace podle platných zákonů a Ústavy, k tomu není co dodat, je to výborné. Ovšem není od věci se zamyslet nad Tím, co Adolfa Hitlera vedlo k napsání této knihy (na 100 % to už nikdy nezjistíme), ale pokud jste tu knihu - celou - četli! - je to důvod k velmi vážnému zamyšlení úplně jiným směrem. Tento článek je ale dobrý a děkuji za alespoň za něj.
Názor ze dne 29.3.2001 14:53  Autor příspěvku:  Lukáš Flekal      

Jsou to skvělé články, co píšete, ale mrzí mě, že si tuto knihu nemohu koupit, protože si myslím, že by ji měl přečíst každý člověk a měl by si udělat svůj názor. Nešlo by to s tou koupí nějak zařídit, prosím??? Za odpovědi předem děkuji. Nashledanou váš čtenář Lukáš Flekal
Názor ze dne 26.10.2000 14:41  Autor příspěvku:  Ján Matejka      

Pánové, Vaše konverzace je opravdu duchaplná a hlavně k věci. s pozdravem, Ján MAtejka
Názor ze dne 10.7.2000 18:44  Autor příspěvku:  tomucha      

Koleje nekoleje, souhlasim se vsim.


Zobrazit všechny reakce.