Plzeň Juristic

Spěch

Emoce projíždí hlavou jak blesk noční oblohou,
však zastavit času tok, zastavit nemohu.

Kupředu žene se doba ta zběsilá,
utíká, peláší, šílená docela.

Nesnaž se otáčet, nesnaž se vystoupit,
nesnaž se vteřinu pro sebe uloupit.

Marná jen byla by snaha to člověče,
raděj moc nemeškej, sic Ti čas uteče.

Potom bys propadl koleji vedlejší,
tvrdnout by začal Ti chléb ten náš vezdejší.

A proto napravo, nalevo nekoukej,
s loktama od těla cestu si protloukej.

Nic nehleď na ty co padaj Ti pod nohy,
třeba již dnes večer dotkneš se oblohy.

Třeba již dnes večer nastane ta chvíle,
třeba již dnes večer dorazíš do cíle.

Tam se pak zastavíš, a až dech popadneš,
pomalu, postupně, bez spěchu vychladneš.

Pak bude času dost na pohled za sebe,
zjistíš, jaks prolétl tu cestu do nebe.

Pak zjistíš, jaký jsi vlastně pilot,
z kokpitu nestihls zahlédnout život.

V tu chvíli zařvati budeš chtít: "Lidi!
Kdo spěchá, ten o svůj život se šidí!"