|
Názor ze dne 21.5.2001 8:54 Autor příspěvku: JUDr. Milan Duda
Knihu vlastním a stále se ji snažím dočíst. Je to velmi těžké. Místy se mi z toho dělá doslova fysicky špatně. Nicméně oceňuji upřímnost pana Hitlera: pozdější vývoj Německa a pak i světa se skutečně pokusil ovlivnit přesně tak, jak to předem v této knize hlásal. Tím ovšem utrpěl trhlinu i můj dosavadní názor na nepřijatelnost principu kolektivní viny - ne že aktéři jen plnili rozkazy, ale protože tuto knihu četli, věděli předem, jaké rozkazy přijdou. Přesto NSDAP volili. V každém případě ale nedoporučuji knihu zakazovat, naopak bych z ní udělal povinnou literaturu (a bude po sympatisantech). Každý vysokoškolách by měl číst jak Lenina, tak i Hitlera a Kadáfího. S informacemi o AIDS a chřipce apod. se také každý seznamuje; děti učíme mýt si ruce před jídlem už od mala. |
|
Názor ze dne 3.10.2000 21:45 Autor příspěvku: Martin Skalický
Článek dost přesně vystihl o co jde. Svoboda projevu versus ochrana před nakažlivým jedem. Sám mám Mein Kampf v knihovně, a to nejen ten poslední ale i předchozí Hájkovo komentované vydání. Rozhodně to není tak nudné dílko, jak se leckomu může zdát. Naopak bych řekl, že některé pasáže jsou velmi čtivé - ... a leckomu zůstanou v paměti. Je fakt, že cenzura (resp. zákaz) dílo svým způsobem propaguje. Na druhou stranu, pokud stát připustí volnou distribuci Mein Kampfu těžko může stíhat za § 198 a § 198a tr. zákona neonacisty nebo "jen" skinheady. Jejich výkřiky: "Bílé Čechy!" jsou jen slabý odvar proti MK a pokud budou volat vyvolávat antisemitská nebo jinak rasistická hesla, mohou se bránit tím, že vlastně jen citují z povolené a běžně dostupné knihy! Existuje zde zásadní konflikt mezi svobodou projevu a právem na ochranu před jedem. Domnívám se, že v rámci našeho právního řádu a naší právní kultury bude toto pnutí trvalé. Stejný spor je možné vést o vydání spisů Stalinových, Trockého nebo Maa. Jistým řešením by byl americký přístup, kdy jinak legální projev názoru je zakázán, pokud vyvolává následné porušení zákona. To znamená, že trestný není přímo projev sám, ale až následná protiprávní akce. Tak je možné, aby v USA byla formálně legální propagace kdejaké pitomosti a na druhou stranu existovala možnost zákroku vpřípadě potřeby. To už jsem ale v jiné právní kultuře.... |
|
