| SSG | Socioekonomická a správní geografie | ls |
| Garant: Doc. RNDr. René Wokoun, CSc. | zápočet | |
|
|
||
|
Geografické znalosti tvoří pilíř všeobecného vzdělání, regionalistiky a jsou nepostradatelné pro výkon veřejné správy na všech stupních, zejména však v místní regionální správě, přičemž i pro centrální správu jsou v řadě případů nepostradatelné. Posluchači se seznámí s pravidelnostmi a zákonitostmi formování, fungování, integrace a organizace socioekonomických správních prostorových systémů. Získají rovněž základní poznatky o principech a metodách hodnocení regionální diferenciace přírodních, zejména však sociálních, ekonomických a správních jevů a jejich praktické aplikovatelnosti. Předmět je nezbytným kvalifikačním předpokladem pro absolventy, kteří se budou chtít uplatnit v orgánech státní správy a samosprávy, a to jak na centrální, tak zvláště na regionální a místní úrovni. |
|
Sylabus/program:
1. Vymezení předmětu a základních pojmů socioekonomické a správní geografie, hlavní školy, informační zdroje, základní mapová díla. Geografické prostředí. 2. Metody a techniky socioekonomické správní geografie (základní techniky, kvantitativní metody, reprezentativní šetření, terénní výzkumy, historickogeografické metody atd. 3. Metody a techniky kartografické analýzy socioekonomických a správních jevů (techniky bodových a značkových map, izolinií a areálové techniky, kartogramy a kartodiagramy aj.) 4. Teorie regionu. Vývoj názorů na koncepci regionu. Teoretická východiska. Struktura regionu, homogenní a heterogenní (modální, uzlové, funkční, spádové aj.) regiony 5. Řád a hierarchie regionů. Hranice regionů. Typologie regionů, socieokonomické a správní regiony. Regionalizace sociálních, ekonomických a správních jevů. 6. Teorie centrálních míst. Klasické a moderní přístupy, konfrontace s reálným uspořádáním sociálních, ekonomických a správních jevů v prostoru. 7. Teorie difuse inovace. Základní typy difuse inovací. Růst inovace v čase. Inovační bariéry. 8. Prostorová diferenciace a organizace obyvatelstva. Člověk a jeho prostředí. Přirozená měna mechanický pohyb. Počet obyvatelstva, sčítání. Analýza struktury obyvatelstva a populačních procesů. Populační politika. 9. Struktura osídlení. Vývoj sídelní struktury, funkční hierarchie a klasifikace sídel. Venkovská, přechodná a městská sídla, funkční hierarchie a klasifikace sídel. Venkovská, přechodná a městská sídla. Vytváření prostorových sídelních systémů. Vztah střediskového systému k územně správnímu členění. 10. Regionální struktury zemědělství. Lokalizace, pravidelnosti a zákonitosti prostorového uspořádání zemědělství a jejich tržní podmíněnost. Venkovská krajiny jako prostorový systém a otázky správy ve venkovském prostoru. 11. Regionální struktury průmyslu. Lokalizační faktory, průmyslové uzly a regiony, inercie, koncentrace a rozmístění průmyslu. 12. Regionální struktury dopravy a spojů. Komunikační sítě, lokalizace hlavních přepravních toků, dopravní a spojové uzly a regiony, význam pro územně správní organizaci. 13. Regionální struktury služeb a maloobchodu. Obslužné regiony, hierarchie služeb a maloobchodu, úloha trhu při formování prostorového obslužného systému. Význam pro územně správní členění. 14. Regionální struktury cestovního ruchu a rekreace. Atraktivity a lokalizační předpoklady (přírodní, kulturně-historické a společenské). Typizace míst a oblastí. Individuální rekreace jako fenomén přelomu tisíciletí. 15. Politická a správní geografie. Vývoj a hlavní směry, vztah ke geopolitice. Vliv geografického prostředí na formování a fungování územně politických a správních struktur. Integrační a desintegrační tendence současného světa. Územně správní organizace, prostorový management veřejné správy. |
|
Základní literatura:
Hrala, V. a kol.: Geografie světového hospodářství, VŠE Praha, 1994 |
Vyučující:
pokud je vyučujících více, sledujte jejich stránky pro více informací k předmětu |
|
poslední změna tohoto dokumentu 26.2.2001 , vložil(a) Jana Hájková Počet zobrazení 16522. (Sessions 13569) |