Ústavní soudnictví

Cvičení č. 6

A)

            Pan J. N. příslušník Policie ČR, působící na velitelském místě byl podroben bezpečnostní prověrce II. stupně Národního bezpečnostního úřadu. NBÚ po provedení šetření sdělilo oznámením ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 9. 3. 2001, č.j. 344/2001-NBÚ/PFO-1 panu J. N., že provedenou prověrkou II. stupně bylo ověřeno, že nesplňuje podmínky pro vydání osvědčení ve smyslu ust. § 18 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb. , o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 148/1998 Sb. ").

            Pan J. N. podal proti oznámení v zákonné lhůtě stížnost k řediteli NBÚ, ve které se domáhal, aby při prověřování podmínek pro vydání osvědčení stěžovateli podle ust. § 36 zákona č. 148/1998 Sb. se nepřihlíželo k tomu, že před 1. lednem 1990 byl pracovníkem Federálního ministerstva vnitra ČSSR, příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, zařazeným u složky Státní bezpečnosti a členem Komunistické strany Československa.

Ředitel NBÚ stížnost pana J. N. rozhodnutím ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 18. 7. 2001, č.j. 344/2001-NBÚ/PFO-1 zamítl.

Navrhněte panu J.N. další postup ve věci a vezměte na vědomí, že věc je třeba posuzovat dle právního stavu do dne 29. 06. 2002, kdy zákon č. 148/1998 Sb. zněl ve vybraných ustanoveních takto:

§ 23 odst. 2:

(2) Za bezpečnostní riziko se považuje zejména

a) činnost proti zájmům České republiky a proti zájmům, k jejichž ochraně se Česká republika zavázala,

b) činnost směřující k potlačování lidských práv nebo svobod, případně podpora takové činnosti,

c) styk s osobou, která po 1. lednu 1990 vyvíjela nebo vyvíjí činnost proti zájmům České republiky, případně se pohybuje v prostředí osob, které takovou činnost vyvíjejí,

d) chování a způsob života, který může mít vliv na ovlivnitelnost, důvěryhodnost nebo schopnost utajovat skutečnosti,

e) skutečnost, která může vést k vydíratelnosti, nebo

f) užívání jiné identity.

§ 36 odst. 3:

V případě, že Úřad bezpečnostní prověrkou ověří, že navrhovaná osoba nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 18 odst. 2, osvědčení nevydá a tento výsledek navrhované osobě oznámí. Nesplňuje-li navrhovaná osoba podmínky pro vydání osvědčení pro požadovaný stupeň utajení, vydá Úřad osvědčení pro takový stupeň utajení, pro který navrhovaná osoba splňuje podmínky. Důvody nevydání osvědčení Úřad v oznámení         neuvádí.

§ 73 odst. 2:

Rozhodnutí, opatření a jiné úkony podle tohoto zákona nepodléhají soudnímu přezkumu, s výjimkou rozhodnutí o pokutách.

B)

Město P. je vlastníkem komplexu bývalého pivovaru, který se skládá z jednotlivých budov a volných prostranství, celková rozloha areálu je 50 tis. m2. Část volného prostranství pivovaru o rozloze 1200 m2 je oddělena od ostatních plotem a je na ní zřízena městská tržnice, která je uvedena i v nařízení obce, kterým se vydává tržní řád (na základě § 18 živnostenského zákona). Ve zbytku areálu město P. zřídilo tzv. Kulturní zónu, kde pořádá různá umělecká setkání, zejména výtvarníků a sochařů, kteří na místě nabízejí svá díla. Na volných prostranstvích bývalého pivovaru byly městem postaveny a provozovány stánky s občerstvením a stánky s denním tiskem, v obou byly taktéž prodávány tabákové výrobky. Na celý areál existuje platné kolaudační rozhodnutí, které areál definuje jako pivovar.

Dne 03. 05. 2005 provedl v areálu Kulturní zóny kontrolu Celní úřad, který na místě zabavil ve stáncích veškeré  tabákové výrobky  s odůvodněním, že byly prodávány na tržnici, což je v rozporu s ustanovením § 133 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., spotřebních daních. Město P. namítlo, že Kulturní zóna není tržnicí, jelikož tržnice je příslušným nařízením obce vymezena pouze na části areálu pivovaru a je oddělena od zbytku areálu.

Celní úřad zahájil s městem P. správní řízení o přestupku proti zákonu o spotřebních daních a v odůvodnění uvedl, že Celní úřad je oprávněn určit si sám, které území považuje za tržnici, pokud to odpovídá definici obsažené v zákoně o spotřebních daních. Dne 23. 9. 2005 rozhodl Celní úřad o tom, že město P. spáchalo jiný správní delikt dle ustanovení § 135 odst.3 Zákona o spotřebních daní a uložilo městu pokutu ve výši 1.500.000 Kč a současně uložilo městu propadnutí zabaveného zboží.

Posuďte celou situaci zejména z hlediska vztahu a pravomoci jednotlivých orgánů a navrhněte obci další postup.

předmětem:
- Ústavní soudnictví

vyučujícím:

• Zuzana Horská
• Renáta Vokrojová
• Tomáš Pezl
• Richard Pokorný
• Jana Odehnalová
• Klára Drechslerová
• Milan Tomeš
• Daniel Stark
• Simona Šnebergerová