Ústavní soudnictví

Cvičení č. 5

Nedotknutelnost osoby

___________________________________________________________________________

A)        Nedotknutelnost osoby (obydlí)

               Panu F.K. bylo dne 28.6. 2005 sděleno zahájení trestního stíhání ze spáchání úmyslného trestného činu zneužívání  pravomoci  veřejného činitele podle  § 158 odst. 1 písm.a) tr.zák. V záznamu o tomto sdělení o zahájení trestního stíhání se však vyšetřovatel opomněl zabývat rovněž subjektivní stránkou tohoto trestného činu, tedy nebylo nijak prokázáno, že pan P.K. jednal s úmyslem způsobit  jinému  škodu anebo opatřit  sobě  nebo  jinému  neoprávněný  prospěch ani to nijak přímo nevyplývalo z popisu jeho jednání.

               Následně dne 30.6. 2005 bylo Okresním soudem Plzeň-sever vydáno usnesení sp.zn.........o vzetí do vazby pana F.K. z důvodu hrozícího opakování trestné činnosti podle § 67 c) tr.ř. a možného ovlivňování svědků podle § 67 b) tr.ř. Po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - sever rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě z důvodu § 67 c) tr.ř., když důvod dle 67 b) tr.ř. odpadl provedením výslechů dotyčných svědků. Pan F.K. podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, ve které mimo jiné zdůraznil, že postupem orgánů činných v trestním řízení nebylo naplněno ustanovení § 68 odst.1 tr.ř., neboť trestní stíhání nebylo zahájeno zákonným způsobem. O této stížnosti bylo rozhodnuto zamítavým usnesením Okresního soudu Plzeň – sever sp.zn......... v neveřejném zasedání a to bez přítomnosti pana F.K.

Otázky:

1. Bylo vzetí pana F.K. do vazby v souladu s ústavními předpisy?

2. Jaká práva pana F.K. byla porušena (srov. též nález ústavního soudu Pl. ÚS 45/04, publikováno pod č. 239/2005 Sb., zejména bod 2.)?

3. Jaký je procesní postup ochrany těchto práv vedoucí příp. až k řízení před Ústavním soudem?        

4. Jaké podmínky omezení osobní svobody jednotlivce stanovené ústavními předpisy musí být vždy dodrženy? 

B)        Nedotknutelnost obydlí, soukromí

Paní Mgr. Jitka Malá je zaměstnána v advokátní kanceláři JUDr. Lukáše Pokorného jako advokátní koncipientka a ke své práci a k vyřizování pracovní i soukromé elektronické pošty používá osobní počítač.

Obvodním soudem pro Prahu 4 byl vydán příkaz k domovní prohlídce bytu a kanceláře JUDr. L.P., a to z důvodu podezření, že se v jeho dispozici nacházejí důkazy významné pro trestní řízení v jiné věci. Ve výrokové části příkazu k prohlídce bylo jednou zaměněno jméno „Lukáš“ za „Tomáš“. Před  provedením prohlídky došlo k rozhovoru mezi vyšetřovatelem a advokátem, ze kterého důvod domovní prohlídky jasně vyplynul.

Při prohlídce byly zabaveny listiny, 5 ks nosičů dat a také 3 počítače včetně toho, který používala ke své práci koncipientka J.M. Data obsažená na 2 zabavených nosičích a ve všech počítačích obsahovala i údaje o klientech advokátní kanceláře, ke kterým je advokát vázán povinností mlčenlivosti. Po prozkoumání všech zabavených věcí bylo zjištěno, že neobsahují žádná data vztahující se k onomu trestnímu řízení v jiné věci, přesto zatím orgány činné v trestním řízení odmítají zabavené věci vrátit.

Otázky:

1. Mohla být výkonem této domovní prohlídky zasažena či porušena nějaká ústavně zaručená práva dotčených osob?

2. Posuďte hmotně právně prohlídku kanceláře z hlediska jejího průběhu a z hlediska jejího výsledku.

3. Navrhněte procesní řešení, včetně řízení před Ústavním soudem. Co bude obsahem petitu?

4. Jaké zákonné náležitosti musí být při domovní prohlídce (případně prohlídce pozemků a jiných prostor) dodrženy a do jakého ústavního práva může být zasaženo, pokud dodrženy nejsou?

5. Musí být pan Pokorný při jednání před Ústavním soudem zastoupen advokátem?

C)        JUDIKATURA ESLP (odposlechy)

Vylíčení skutkového děje

Stěžovatel se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Dne 19. ledna 2000 došlo k přepadení ženy a ke krádeži její kabelky, v níž měla osobní doklady a větší finanční obnos. Dne 20. ledna 2000 zadržela policie A.M. a vzala jej do vazby. Dne 21. ledna 2000 vydal soudce Obvodního soudu příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mobilního telefonu, jehož uživatelem byl stěžovatel, podle § 88 odst. 1, 2 TŘ. Soud upřesnil, že odposlech a záznam bude proveden v době od 21. ledna 2000 do 21. února 2000. Soud však měl k dispozici i odposlech od 18. do 21. ledna 2000.

Dne 24. ledna 2000 si A.B., přítelkyně A.M., smluvila se stěžovatelem schůzku. Policie ji vybavila odposlouchávacím zařízením, které měla instalované na svém těle. V průběhu jejich rozhovoru, který A.B. zaznamenávala na magnetický pásek, stěžovatel přiznal, že spolu s A.M. zorganizoval přepadení poškozené. Obvinění bylo stěžovateli příslušnými orgány sděleno až po tomto rozhovoru.

Dne 16. června 2000 podal městský státní zástupce na stěžovatele obžalobu, ještě před tím ale Policie ČR dne 6. června zamítla návrh stěžovatele, aby byl magnetický záznam rozhovoru s A.B. vyloučen ze spisu. Policie své usnesení odůvodnila tím, že byl proveden v souladu se zákonem 283/1991 Sb., o Policii České republiky a se souhlasem A.B. Rozsudkem ze dne 12. července 2000 uznal Městský soud v Praze stěžovatele vinným spolu s A.M. z trestného činu loupeže a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 9 let.

Soud svůj výrok založil na výpovědi A.B., která se na žádost policie setkal se stěžovatelem vybavena diktafonem a mikrofonem. Soud dále vyslechl poškozenou a další svědky. Soud dále poukázal na lékařskou právu, výsledek domovní prohlídky, na protokol z místa činu. Nejdůležitějším listinným důkazem, na kterém byla založena vina stěžovatele však byl přehled telefonických hovorů uskutečněných z mobilních telefonů A.M. a stěžovatele. Přepis rozhovoru ze dne 24. ledna 2000 mezi A.B. a stěžovatelem soud označil za hlavní důkaz, nikoliv však za usvědčující důkaz. Námitka stěžovatele na nezákonnost tohoto důkazu byla zamítnuta a odůvodněna tím, že A.B. s instalovaním technických zařízení souhlasila a s odkazem na § 89 odst. 2 TŘ, kdy za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Podle soudu se jednalo o neopakovatelný úkon, který mohl být v souladu s § 160 odst. 3 TŘ proveden před zahájením trestního stíhání stěžovatele.

Vrchní soud v Praze dne 14. září 2000 zamítl odvolání stěžovatele a A.M. proti rozsudku soudu prvního stupně a potvrdil správnost závěrů Městského soudu. V odůvodnění Vrchní soud poukázal na to, že  Městský soud zcela správně dospěl k závěru, že přepis záznamu rozhovoru byl proveden v souladu se zákonem. Posouzení jeho souladu podle § 88 TŘ bylo nicméně nesprávné, nedůvodné a nadbytečné. Všechny výroky odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze tak nabyly právní moci

Otázky pro studenty v rámci podání ústavní stížnosti

a)      Zformulujte Ústavní stížnost a zjistěte, která základní lidská práva stěžovatele mohla být porušena?  

b)      Které odvětvové právní předpisy mohly být porušeny?  

c)      Najděte příslušnou judikaturu Ústavní soudu ČR týkající se odposlechů.  

Otázky pro studenty v rámci řízení před ESLP

a)      Zkontrolujte s ohledem na čl. 34 a 35 Úmluvy zda je stížnost přijatelná.

b)      Zformulujte stížnost k ESLP, o jaký článek Úmluvy je možné opřít stížnost?  

předmětem:
- Ústavní soudnictví

vyučujícím:

• Zuzana Horská
• Renáta Vokrojová
• Tomáš Pezl
• Richard Pokorný
• Jana Odehnalová
• Klára Drechslerová
• Milan Tomeš
• Daniel Stark
• Simona Šnebergerová